Pokud jste někdy hledali svého ztraceného psa nebo se podíleli na hledání psa někoho blízkého, určitě jste se setkali s mnoha předsudky a očekáváními výsledku. Pojďme se tedy zaměřit, nakolik jsou tato očekávání platná v praxi. 

Často se mezi majiteli soudí, že najít psa je spíše výjimkou a štěstím než naopak. Slýchala jsem, že se ztrácejí čistokrevná plemena, protože se více kradou, že psy většinou zastřelí myslivci nebo naopak, že spíše má šanci se najít pes čistokrevný, kterého lidé ušetří, že lovečtí psi mají šanci přežít vyšší, díky solidaritě myslivců aj.

Mnozí útulkáři ze zkušeností tvrdí, že malý společenský pes má malou šanci se najít, taktéž má šanci na menší shledání s majitelem kříženec. Majitelé psů typu bull jsou poděšeni zprávami o tom, že psy někdo krade a patrně je používá na zápasy. Koluje mnoho krajových zvěstí, že psa v určitém regionu nenajdete, neboť se tam psi střílejí či konzumují, kradou na výcvik ap.

Zajímalo mne, jak je tomu tedy doopravdy. Bohužel, žádná přístupná statistická data nebyla k dispozici, musela jsem tedy provést vlastní screening a využila jsem pro něj ty majitele, kteří svá zvířata sháněli na internetu.  Kdybych tušila, jak náročný a drahý výzkum to pro mne bude, nikdy bych s tím nezačala, ale když už se do něčeho pustím, pohání mne zvědavost a touha po výsledku.

Po dobu půl roku jsem shromažďovala informace o všech dostupných inzerátech hledajících ztracená zvířata na přibližně 70 inzertních a útulkových serverech a zpětně se pak dotazovala majitelů, jestli se zvíře našlo a pokud ano, co majitelům k tomu nejvíce pomohlo.  S velkou obavou každoročně sleduji doslova posilvestrovskou explozi ztracených a nalezených psů, kteří zpanikaří z dělbuchů. Zajímalo mne tedy, jaké procento ztracených zvířat vzhledem k celkovému půlročnímu screeningu mají za podíl tyto „dělbuchové“ ztráty psů a jestli se najdou v průměru méně častěji nebo je tomu naopak.

Kolik % majitelů své psy skutečně shání, lze jen odhadovat, pro srovnání jsem si vypůjčila statistická data z Velké Británie o počtu ztracených psů a počtu psů na obyvatele a odvodila z nich procento ztracených psů u nás.

Ročně se ve Velké Británii ztratí přibližně 50 000 psů, pokud vezmeme v úvahu počet obyvatel Británie a počet obyvatel České republiky, s předpokladem, že u nás je psů na počet obyvatel trochu vyšší (odhad kolem 1,3 - 1,5 mil.), pokud odvodím poměr ztracených k celkovému počtu v GB, odhaduji, že ročně se u nás ztratí asi 8 000 psů, za půl roku je to tedy kolem 4 000 psů, z čehož asi 1 000 majitelů psů využilo k jejich hledání internet, což je asi 1/4 všech majitelů. Dá se tedy předpokládat, že můj vzorek 1 066 ztracených psů je již natolik statisticky významný, aby se z něho dala odečíst poměrně zajímavá fakta. Je škoda, že více majitelů nevyužívá ke hledání svého zvířete internet, pokud vezmeme v potaz statistické odhady, že polovina českých domácností již má počítač, majitelé našich psů tedy v tomto způsobu dohledávání svých uprchlíků mají ještě značné rezervy.

Nejúspěšnější strategie dohledání psů

Nejúspěšnější strategií dohledávání majitele se ztraceným psem, pokud se tento nevrátil sám domů, bylo (v sestupném pořadí):

- při bezprostřední ztrátě čekání na místě nebo zanechání zde svého kabátu nebo psího pelechu a navrácení se sem, pes tam často čekal na pána

Při pozdějším hledání pak:

- umístění letáčků na místo ztráty, jeho okolí, strategická místa (nádraží, úřad, hospoda, nákupní středisko, obchod se psím krmivem a veterina)

- vyhlášení ztráty místními rozhlasy v okolí a osobně předávané informace

- informace od městských policistů

- pes byl nalezen v útulku

- inzerát na internetu na webech útulků, ztrát a nálezů zvířat a Facebooku

- inzerát v místních tištěných novinách

Některá shledání psích mazlíčků s majiteli byla přímo neuvěřitelná:

"Vylepoval jsem letáky v místě ztráty našeho psa a když jsem se vracel zpět z lesa, před stromem s letáčkem seděl náš pes a hleděl na leták. Patrně větřil mou stopu, ale výjev vypadal jako ze snu, myslel jsem, že se mi to zdá," psal jeden z majitelů.

"Ukradli nám psa přivázaného před obchodem. Když se nám díky tipu jedné sousedky podařilo dohledat partu bezdomovců, která to měla na svědomí, bígl byl přivázán u stromu a v kotli se již počala vařit voda. Přišli jsme za minutu dvanáct," svěřila se jiná majitelka a dušovala se, že již nikdy nenechá psa samotného někde uvázaného.

"Naháněl jsem naše dva psy asi týden. Utekli do sousedního Německa, ale kdykoliv mi volala německá policie, že byli viděni, než jsem dojel na místo, byli zase pryč. Nakonec je odchytili v jedné místní hospodě, kam se patrně přiběhli občerstvit. Hospoda byla 150 km od jejich bydliště," napsal majitel dvou retrívrů.

"Majiteli utekl kříženec i s vodítkem. Pes si do něj zamotal nohu, která byla zkroucena v pokrčené poloze k tělu, běhal tedy jen po třech, přesto byl naprosto nepolapitelný. Pokud sežral žrádlo s uspávacím prostředkem, okamžitě utekl, někde se ukryl, prospal se a tak se to opakovalo po 3 týdny. Nakonec ho odchytila městská policie, ale noha mu již musela být amputována," vypráví vedoucí útulku v Chebu.

"Po rozhovoru s vámi jsme se znovu rozhodli důkladně propátrat okolí ztráty. Přesto, že jsme tak učinili i v předchozích dnech a domnívala jsem se, že důkladně, najednou jsme psa našli zamotaného za srst v hustém trní," líčí majitelka afgánského chrta. Naštěstí to dobře dopadlo a pes přežil.

"Zavolali mě lidé, kteří si přečetli letáček o ztrátě," vypráví majitel ztraceného psa z Moravy. "Slyšeli kňučení a štěkot z kanálu. Vlezl jsem tam a opravdu tam byl můj pes. Bylo to asi 300 m od místa, kde zmizel, tuto vzdálenost musel urazit kanalizační stokou."

"Vylepoval jsem letáky v parku, kde se pes ztratil a jeho okolí, které průběžně strhávali aktivní městští policisté, dokonce jsem dostal pokutu za znečišťování města, ale nakonec mne to dovedlo ke slečně, na kterou jsem dostal tip od Holanďana, který četl leták. Našeho psa si přivlastnila a nikam nález neohlásila, přestože je to v rozporu se zákonem. Dokonce byla tak drzá, že se snažila ještě ze mne vyrazit 25000 za sedací soupravu, kterou pes údajně zničil," líčil mi jeden majitel z Prahy.

"Když jsem svačila na odpočívadle pro auta v lese, vyloženě se mi nacpal do auta velšteriér, čekala jsem na místě dlouhou dobu, ale majitel nikde, tak jsem psa odvezla k nám a hledala majitele pomocí inzerce a útulku. Jednou jsme s tímto psem jeli na procházku autem a zastavili nás lidé, kteří ho viděli přes sklo auta a vyprávěli, že hledají stejného psa, že se ztratil jejich sousedovi. Tak se neuvěřitelnou náhodou tento tulák vrátil zpět ke svému pánovi," sdělila nálezkyně velšteriéra.

Nebylo výjimečné, že psa vystopovali sami majitelé po stopách, které zanechal ve sněhu nebo že použili k jeho vyhledání jiného psa, stopaře. Tato strategie se ukázala poměrně úspěšnou, pokud ovšem stopy psa nekončily někde u silnice, kde ho prokazatelně někdo naložil a odvezl.

Při dohledávání psů majitelé uspěli i u zpanikařených psů, kteří z místa ztráty utekli dřív, než majitelé na dané místo přijeli. Psi se totiž na tato místa opět vraceli a pohybovali se v kruzích okolo, takže stačilo v dané lokalitě položit pelech nebo deku psa nebo svou bundu a pravidelně a často místo kontrolovat.

Příčiny úmrtí psů

Z celkového vzorku 1 066 zkoumaných psů jich 59 bylo nalezeno mrtvých (5,5 % z celkového počtu). Většinou se jednalo o čistokrevné psy, jen 9 z dohledaných mrtvých psů byli kříženci. Nejčastější příčina smrti:

- 45 usmrceno autem nebo vlakem 

- 6 bylo zastřeleno neznámým střelcem nebo při honu

- 4 byli utopeni

- 2 umrzli

- 1 se propadl do podzemních prostor, kde i přes jeho naříkání se ho nepodařilo lokalizovat a dohledat

- 1 uhynul pádem ze skály

Předpoklad, že nejčastěji zahynou psi zastřelením, se tedy naštěstí nepotvrdil. Přesto počet usmrcených psů díky provozu je alarmující, je třeba si uvědomit, že nejde jen o život psa, ale v přímém ohrožení jsou všichni účastníci kolize a kdyby se při havárii zranili nebo zemřeli, vina je na majiteli psa. Vysoký byl i počet usmrcených zvířat vlakem, průseky v terénu, kde vedou koleje, zřejmě psy lákají ke snadnější chůzi.

Nutno však připomenout, že výsledné úvahy vycházejí z počtů dohledaných mrtvých psů. Kolik nezvěstných psů je ve skutečnosti též mrtvých a jak zahynuli, zůstane navždy hádankou.

Silvestr

Dělbuchy a veselí kolem Silvestra mohou za ztrátu 114 psů, což je 10,69 % z celkového počtu ztrát. Tři zaplatili za svou paniku životem. 80 jich našlo cestu domů (70%), což je ve srovnání s celkovou návratností 57% vyšší číslo, potvrdily se tedy zkušenosti některých útulkářů, že tito psi se častěji vracejí domů.

Nepochybně se zároveň tito ztracení psi podílejí na vánočním mýtu o vyhozených psech, který je ve sdělovacích prostředcích tak populární, přestože většina útulků ho nepotvrzuje. Bohužel, stále vázne ochota médií dostatečně často a účinně varovat majitele psů právě před ledabylým zajištěním jejich zvířat v době novoročních hlučných oslav. 31 těchto psů je stále nezvěstných a patrně doplatili na nezodpovědnost svých majitelů životy. V členění podle ras tuto skupinu tvořil tradičně velký počet kříženců (28), ale překvapivě to byli nejvíce  molossové a ovčáčtí a honáčtí psi, kterým dělbuchy naháněly hrůzu (30).

Nejčastěji ztracená plemena a jejich návratnost domů

Jak je vidět z tabulky, počet ztracených psů dle plemen zhruba kopíruje jejich četnost výskytu v českých domácnostech. Z těch početněji zastoupených je zajímavá dohledatelnost. Největší návratnost mají: zlatý retrívr (69%), jezevčík (62%) a překvapivě i bígl (65%). Špatně si nevede oproti původním předpokladům i jorkšír (63%). Nejmenší návratnost domů má kupodivu labrador (42%), pudl (31%) a border teriér (38%). U posledních dvou plemen to ale může být zapříčiněno malým statistickým vzorkem ztracenců. I kříženci dopadli průměrně, tedy 57% jich našlo cestu domů, což bylo alespoň pro mne příjemným překvapením.

Podobné % návratnosti měli i psi, řadící se do skupiny plemen loveckých, z nich se vrátilo domů živých 56%. Psi typu bull se domů navrátili z 50% a u skupiny psů společenských plemen to bylo též překvapivých 50% navrátilců, nejmenší procento navrátilců měli chrti (40%).

Rozdíl mezi psy a fenami

Z celkového počtu 1066 ztracených psů činili psi - samci 634 a feny 432 případů. Ze 634 psů se našlo 36 mrtvých, 351 se shledalo s majitelem a nezvěstných je 247. Úspěšná návratnost samců je tedy 55%. Z celkového počtu 432  ztracených fen jich 23 zahynulo, 259 fen se vrátilo domů a 150 jich je nezvěstných, což znamená 60% úspěšnost. Feny se ztrácely tedy méně a spíše se vracely domů. Psí tuláci patrně více riskují a osudným je pro ně patrně i jejich silně vyvinutý pohlavní pud. Mírnější a přítulnější povaha feny je pro ní i v tomto případě výhodou, ztracená fena patrně rychleji a častěji hledá pomoc u lidí, neboť nejen, že se méně častěji ztrácí, ale spíše se navrací domů než pes.

Rozdíly mezi kraji

 Z tabulky vyplývá, že nejčastěji sháněli své ztracené psy majitelé ze Středočeského a Ústeckého kraje. Jasně to souvisí nejen s velikostí těchto krajů, ale s nejvyšším počtem útulků a rozsáhlou sítí rubrik ztrát a nálezů na ústeckých a středočeských útulcích. Mnoho inzerovaných ztrát a nálezů se daří vyřešit i bez přímé účasti útulku, kdy zde na sebe majitelé i nálezci jen nacházejí navzájem spojení a dohodnou se přímo. Doufejme, že tento trend se bude rozšiřovat.

 Ztracené kočky

Ve srovnání se psy jen velmi nízký počet majitelů hledalo své ztracené kočky. Přestože i kočky měly slušnou dohledatelnost - 71 jedinců, tj. 44% , jen 163 majitelů za půl roku hledalo svou kočku pomocí internetové inzerce. Rozdíl mezi pohlavími a jeho dohledatelností byl opačný než u psů - z 89 ztracených kocourů se vrátilo domů 42, což je 47%, ale ze 74 ztracených koček našlo cestu domů jen 29, což je 39%. Patrně za nízkou dohledatelností je gravidita koček jako faktor ohrožující jejich návrat.

Po zkušenostech s hledáním koček tedy neslavím jen každé zvíře, navrátivší se domů, ale i každého zodpovědného majitele, který své zvíře opravdu hledá. Majitelky kočičích útulků a depozit by jistě o lidské lhostejnosti a nezodpovědnosti mohly vyprávět romány.

Autor: Dana Bočková